Reapeři
Tma. Ticho. Prázdno. Odtud přichází největší a nejzlověstnější hrozba vesmíru – reapeři. Jsou tak velcí a komplikovaní, že se vymykají chápání běžných obyvatel galaxie.
Reapeři jsou vysoce vyspělá rasa strojů – synteticko-organické hvězdné lodě. Většinu času žijí v rozsáhlém prostoru mezi galaxiemi, kde není světlo, hvězdy ani další život. Hibernují v cyklech padesáti tisíc let a po probuzení letí zpět do galaxie.
Jsou vytvořeni z organického materiálu, ale jejich těla jsou silně mechanizovaná – jsou nesmírně silní, odolní a pro všechny praktické účely nesmrtelní. Jsou prastaří a jejich pravé jméno není známo. “Reapeři” je pojmenovali Protheané, předchozí galaktická mocnost před padesáti tisíci lety. Gethové je označují jako Staré stroje.
Reapeři sami se příliš nestarají o to, jak je ostatní rasy nazývají, a pouze tvrdí, že nemají začátek ani konec. Jsou věční.
To je na nich pro většinu lidí nejděsivější. Zdánlivě nekonečná moc a nemožnost je zastavit. Mají pokročilou technologii a obrovskou vojenskou sílu. Nechávají za sebou nehostinné planety bez špetky života. A pokračují pomalým, ale nemilosrdně nezastavujícím tempem do centra galaxie, k Citadele.
Jsou původními tvůrci Citadely a sítě přenosných bran na dlouhé vzdálenosti – Mass relays. Ty protkávají celou Mléčnou dráhu a propojují tak veškerý inteligentní život v galaxii. A na konci cyklu díky těmto stejným branám Reapeři mohou takto propojené civilizace snáze zlikvidovat.
Cyklus má padesát tisíc let. Neúnavně pokračuje již nespočet tisíciletí – a vždy, do jednoho, cykly skončily vyhubením všeho inteligentního života v galaxii. Nyní cyklus končí. A stejně jako v těch předchozích, civilizace se snaží najít způsob, jak zánik odvrátit.
Ačkoliv cykly chápeme jako definitivní restart galaxie, není tomu vždy tak. Jsou artefakty, vědomosti, zkušenosti, které od ras dřívějších cyklů můžeme najít a využít. Po galaxii jsou nalézány kusy technologií či jejich plány, které mohou proti Reaperům pomoci. Nejzásadnější takovou nadějí je zařízení Crucible, které se nyní snaží Citadela postavit a různé kusy jeho plánu po vesmíru shání velitel Sheppard a jeho posádka. To je primární plán na záchranu galaxie. K nim se upíná velké množství nadějí.
Ale všichni si uvědomují, že šance přerušit vyvražďovací cyklus, který je zde od nepaměti, je přeci jen mizivá. A proto existují i další plány. Jedním z nich jsou archy.
Archy
Nápad naložit na loď vše, co je důležité pro založení nového světa, a vyplout s nadějí, že přežijí konec toho starého, se neobjevuje pouze v lidské mytologii, ale napříč civilizacemi známého vesmíru. Není proto překvapivé, že v době největší nouze tento nápad opět spatřil světlo světa.
Téměř před deseti lety začal ambiciózní projekt Andromeda. Projektování lodí takových, aby zvládly 600 let dlouhou cestu do jiné galaxie, s cílem objevit další kusy vesmíru a obsadit je pro civilizace Mléčné dráhy. Čtyři archy vyrazily na svou dlouhou pouť před rokem.
Od té doby se ve vesmíru mnohé změnilo. Hrozba Reaperů galaxii přepnula do nouzového módu a strach otevřel cestu a zdroje dalším čtyřem archám. Tentokrát ne objevným, ale záchranným. Plán je jednoduchý – naložit na ně všechny zásadní druhy v takovém množství, aby mohly založit nové civilizace a mít mezi pasažéry dostatek expertů, aby v novém světě mohla pokračovat technologie, vzdělání i kultura na takové úrovni, na jaké je v Mléčné dráze dnes.
Archy nejsou rasově segregované, jako v první výpravě, každá má takovou kombinaci pasažérů, aby zvládla vybudovat nový svět i sama, pokud by se po cestě cokoliv stalo. Díky tomu ale není neobvyklé, že některé rodiny či například některé odborné týmy byly ke svému zoufalství rozděleny mezi několik arch. Mohou se pak jen modlit, že se se svými blízkými ještě setkají.
Jak už to bývá, mezi pasažéry nejsou jen lidé, kteří byli vybráni pro své znalosti či kulturní dědictví, ale také ti, kteří měli dostatek peněz, moci či správných kontaktů, aby se na palubu dostali. Ačkoliv to asi není překvapení, běžní lidé mohou na takové pasažéry reagovat i velmi negativně, protože zabírají místo užitečnějším lidem, lidem, kteří by si místo “zasloužili” více a v novém světě by vznikající kolonii více pomohli.
Každá archa má posádku o několika desítkách lidí, rozdělené na “denní” a “noční” směnu, které se střídají v péči o loď dokud archa letí skrze galaxii Mléčné dráhy. Na jejím okraji se uloží do kryo spánku jako všichni ostatní. Většina lodi je totiž vyhrazena obrovským komorám plným kryospánkových modulů, ve kterých spí desítky tisíc pasažérů.
Šest set let dlouhý let pak koordinuje lodní umělá inteligence, která ve správný moment opět probudí posádku, aby převzala kontrolu až bude loď v nové galaxii.
Vy všichni jste na palubě archy Noe-02. Ať už jste si místo zařídili či zasloužili jakkoliv. Ať už jste součástí posádky či pasažérů. Rozhodli jste se s Reapery nebojovat, ale válku opustit a upřít své naděje do nového, snad lepšího světa.