Tak jako jsou Aedry Stvořitelé našeho světa, kteří jsou dnes mezi rasami Tamrielu vnímáni a uctíváni jako bohové (v jazyce Altmerů jejich jméno doslova znamená “ti, kteří jsou našimi předky”) tak jsou Daedry jejich opakem (“ti, kteří nejsou našimi předky”). Když byl tvořen Mundus, smrtelná rovina existence (v níž se nachází Nirn, náš svět), Daedry se na ní odmítly podílet a zůstaly stát stranou. Zatímco Aedry náš svět tvoří, Daedry do něj vstupují pouze zvenku. Protože nemají žádné spojení se smrtelnou plání, nemohou být trvale zabití, pouze vyhnáni do svých vlastních říší v Oblivionu.
Slovo Daedra označuje všechny bytosti Oblivionu, mohou mít své vlastní rasy a nejrůznější podoby. Mohou být přivolaní do našeho světa různými technikami, tato nauka je základem velké části magické školy Zaříkávání (Conjuration). Ti nejmocnější z Daeder, kteří pak tvoří své vlastní řiše, kterým vládnou, jsou nazývání Daedričtí princové či lordi. Někteří obyvatelé Tamrielu je mohou též nazývat bohy nebo třeba démony, zlými duchy a pod.
Různé Daedry se několikrát pokusily o invazi do Nirnu. Asi nejznámější historickou událostí tohoto typu je takzvaná Oblivionská krize (Oblivion Crisis) ve Třetím věku, v níž deadrický kult Mýtický úsvit (Mythic Dawn) otevřel v Cyrodiilu brány do Oblivionu, aby umožnil přístup do světa smrtelníků Daedrickému princi zvanému Mehrunes Dagon a jeho invazním armádám. Tehdy byl zastaven tzv. Hrdinou z Kvatche.
Současný Pantheon Cyrodiilského Císařství byl uzákoněn jako Osm Božstev, když Svatá Alessia v prvním věku vedla povstání otroků proti elfí nadvládě v centrálním regionu Tamrielu a založila historicky první lidské císařství, Cyrodiilské Císařství. Ačkoliv je to předmětem mnoha debat a válek, nyní je Božstev devět.
Devět Božstev:
Akatosh – dračí bůh času a hlavní bůh pantheonu, je považován za boha-ochránce Impéria
Arkay – bůh cyklu života a smrti a smrtelníků, pohřbů a pohřebních obřadů
Dibella – bohyně krásy a lásky (primárně lásky intimní)
Julianos – bůh moudrosti a logiky
Kynareth – bohyně přírody, vzduchu, větru, oblohy a živlů, patronka námořníků a cestovatelů, věří se, že dala lidem Thu’um a Hrdlo světa je její svatou horou
Mara – bohyně lásky (coby citu) a soucitu, rodiny, bohyně Matka
Stendarr – bůh soucitu, milosrdenství, spravedlnosti, velkorysosti, štěstí, a spravedlivé vlády skrze moc a milosrdnou shovívavost
Talos – hrdinský bůh lidstva, bůh dobyvatel, bůh moci, cti, státu, práva a člověka. Zrovna Talos je poslední přírůstek do pantheonu Císařství, a je tím trnem v oku Aldmerské říši, která odmítá uznat že by se obyčejný člověk mohl kdykoliv připojit mezi jejich milované Bohy.
Zenithar – bůh práce a obchodu, bůh dohod
Běžný člověk do nějaké míry věří v celý pantheon, ale samozřejmě může mít své oblíbence. Důležitý obchodník bude mít spíš doma svatyňku zasvěcenou Zenitharovi než jeho syn, který se na magické škole úpěnlivě modlí k Julianovi před každou druhou zkouškou. Oba se ale půjdou pomodlit k Maře, pokud se zamilují nebo si před jejíma očima mají někoho vzít, nebo k Arkayovi, pokud jim zemře někdo blízký (nordský pohřeb nicméně zahrnuje drobnou obětinu ke každému z devíti božstev). Dá se tedy říci, že to, kdo koho uctívá a jak často, záleží na životě a životní fázi dotyčného. Kněží si vybírají tradičně jednoho boha a své službě pak zasvěcují celý život.
Každý národ Tamrielu má svou verzi Pantheonu Osmi. Ale obecně se ve valné většině případů nikdo nehádá, zdali se Akatosh má jmenovat Auri-El, jako v Summersetu nebo snad Alkosh, z Elsweyru. Talos je Bohem lidí, a tak ho převážně uctívají pouze lidé. Donedávna všude pouze v tajnosti ve strachu z agentů Aldmerské Říše, nyní se za jeho uctíváním putuje do Skyrimu.
Zároveň také existuje ještě jeden bůh, který se do Pantheonu nevešel. Důvodů proč je jako klasů na poli a nikdo nemůže s přesností říct proč tomu tak je. Tím Bohem je mrtvý Bůh Lorkhan, Nordům známý jako Shor, Cyrodiilcům jako Shezarr, Ztracený Bůh. Pro Elfy, je Lorkhan zrádný a zlomyslný bůh, který obelstil ostatní Aedry aby za cenu nesmrtelnosti stvořili Mundus. Dle legend za tento akt nakonec propadl hrdlem a dva měsíce Nirnu, Masser a Secunda, jsou kusy jeho těla. Jeho srdce Auri-El vystřelil lukem do moře, a kde spadlo, ze země vyrostla Rudá Hora. Říká se o něm že je patronem smrtelníků a celého Nirnu.
Poslední Božská bytost, která ale není ani Aedrou ani Daedrou, je Sithis. Prastará bytost, starší než Aedry a Daedry, která je zosobněním prázdnoty a konce existence. Je to temný patron, pro Temné Bratrstvo.
Uctívání Daedrických princů
Daedrických princů je velmi mnoho (používá se “princové” i když mnoho z nich jsou bytosti očividně feminní či nebinární) a výrazně se od sebe liší. Někteří ztělesňují vysloveně zlé a odporné aspekty a jejich služebníci jsou lidé posedlí touhou po moci, jiní se pouze zdají našemu světu smrtelníků podivní a cizí. Své patrony tak mezi nimi najdou hlavně vyděděnci společnosti, na které svět zanevřel – oškliví, nemocní, zapomenutí, opilci, závislí na substancích, ale třeba i jen Cech zlodějů. I běžný člověk na nějakou Daedru občas pomyslí v modlitbě, lovec občas zašeptá při natahování luku něco k Hircinovi, bohu lovu, zahradník k Mephale, aby ušetřila jeho révy před slimáky a červy, šlechtic po flámu k Sanguinovi, aby nedostal kocovinu a podobně.
Je ovšem velký rozdíl se občas ‘tajně’ pomodlit k nějaké Deadře – což je možná běžnější, než by si kněží a vzdělanci přáli – a přímo zasvětit život nějakému zakázanému kultu (uctívat Daedry je obecně v Tamrielu zakázáno). Ty největší z nich jsou totiž vyloženě zlé a jejich členům většinou nejde o nic jiného než moc, kterou jim jejich Daedrický princ slíbil nebo již dal (např. Mýtický úsvit uctívající Dagona). Mnohé z Daeder Mundus velmi láká a snaží se zde získat vliv či si pohrát se smrtelníky a jejich touhami. Mimo jiné mohou za vznik upírů nebo výskyt lykantropie.
Některé národy ale Daedrické prince uctívají v rámci svých oficiálních náboženství. Orkové například následují cestu svého boha Malacatha, Dunmeři (Temní elfové) zase trojici Azuru, Boethiah a Mephalu. Různě po Skyrimu se dají nalézt více či méně tajné svatyně. O spoustě z nich nikdo nikdy neslyšel, krom jejích uctívačů, ale některé rozhodně nejdou přehlédnout – například obrovská Svatyně Azury (paní Úsvitu a Soumraku), kterou postavili uprchlíci z Morrowindu, které jejich bohyně varovala před výbuchem sopky, je naprostou dominantou celého Winterholdu.
