Bez Kapitolu nebude mír!
Klenotem Panemu je hlavní město Kapitol, centrum veškerého dění. Jedná se o technologicky vyspělou metropoli, kde sídlí politická elita národa. Životní styl zdejších obyvatel je v ostrém kontrastu s životem v krajích. Typická kapitolská společnost je zahlcena mimořádným luxusem, topí se v nadbytku a je fascinována extravagancí, která v ní probouzí poslední zbytky emocí. Mnoho obyvatel je spíše povrchních a neustále hledají způsoby, jak na sebe upoutat pozornost. Té dosahují tím, že si tetují a barví svá těla výstředními barvami a podstupují náročné plastické operace. K nejoblíbenějším vizuálním modifikacím patří kočičí vousky, drápy místo nehtů, dekorativní vzory, které si nechávají vyřezávat přímo do kůže, nebo implantace drahokamů či dalších drahých kovů do obličeje či těla. Libují si v nejnovějších módních výstřelcích, zahalují se do látek všemožných druhů a tvarů. Jejich volný čas vyplňují divoké párty plné alkoholu a exotického jídla. Nejočekávanější a jedinou pořádnou událostí jsou však Hladové hry, které tvoří klimax celého roku. I v takto bujarém městě plném přepychu se najde pár temných zákoutí, kde je možné sehnat nesehnatelné. Na těchto místech bují černý trh, který nabízí vše od jednoduchých černých kalhot až po nelegální módní opasky z živých užovek, které budou rozhodně šokovat celé osazenstvo na další párty.
Obecně je v kapitolské společnosti hluboce zakořeněn nepotismus. Pro mladé nadané Kapitolany s dobrými kontakty je umožněno navštěvovat Akademii a následně i Univerzitu. Studium na vysoké škole je však i pro tyto vyvolené jedince velmi nákladné. Ve společnosti zastávají Kapitolané lukrativní pozice. Jsou mezi nimi reportéři, bankovní manažeři, módní návrháři, doktoři, vědci, univerzitní profesoři nebo vysoce postavení státní úředníci. Drží tak ve svých rukou klíčové pozice, které ovlivňují chod celého Panemu. Mnoho obyvatel Kapitolu si vybudovalo tento pozlacený život jen díky bohatství a vlivu, které získali na úkor jednotlivých krajů. Řada z nich v těchto krajích vlastní rozsáhlý majetek, který sponzoruje jejich pohodlný životní styl. To prohlubuje nerovnost a útlak, které pomalu mezi Kapitolem a ostatními kraji rostou.
Nejen díky kvalitnímu vzdělání a výnosnému zaměstnání trpí Kapitolané silným pocitem nadřazenosti. Na lidi z krajů nahlížejí jako na divochy, kteří mají blíže ke zvířatům než k lidským bytostem. Považují sebe sama za civilizovanější a inteligentnější jedince. Zpravidla tak postrádají vůči obyvatelům krajů byť jen špetku empatie.
Neutuchající touha po extravaganci a zábavě však maskuje rigidní politickou hierarchii. V čele státu stojí prezident Coriolanus Snow, který vládne společně s kabinetem svých poradců. Ti jsou vybíráni z nejvlivnějších kapitolských rodin, které ovládají klíčová průmyslová aktiva rozmístěná po Panemu. Tyto členy kabinetu si prezident vybírá sám, osobně. Ne jednou se však stalo, že příliš hlasitý člen kabinetu náhle změnil své pole působnosti, aniž by byl znovu kdy viděn. Kapitol tak řídí veškeré politické a hospodářské záležitosti v celém Panemu. Pod jeho vedením je udržováno centrálně plánované hospodářství, přičemž veškerá hlavní průmyslová odvětví krajů podléhají prezidentově přímé kontrole. Ekonomický rozvoj krajů je kvůli tomu extrémně omezen. Mír je možný pouze za cenu absolutní poslušnosti. Jedině Kapitol dokáže zajistit stabilitu a chod celého Panemu.
Bez mírotvorců nebude mír!
Role mírotvorců v krajích a Kapitolu zahrnuje každodenní ochranu a dohled nad dodržováním pořádku a vládních nařízení. V krajích fungují tyto ozbrojené síly jako kontrola výrobních kvót, jako dozor na pracovišti a jako případný nástroj k utišení nepokojů. Stejně jako bíle krvinky ve zdravém organismu, i mírotvorci účinně a systematicky identifikují hrozbu a eliminují ji ještě před tím, než se stihne rozšířit. Jejich bílá uniforma ztělesňuje ideál čistoty a dokonalosti a připomíná všem kolem neustálou přítomnost státní moci.
Pro obyvatele Panemu představuje tato bílá uniforma jedinou cestu k sociálnímu vzestupu a privilegiím. Většina rekrutů pochází z věrného Druhého kraje, kde je tato pozice vnímána jako prestižní kariérní cesta zajišťující vysoké sociální postavení a finanční stabilitu. Mezi mírotvorci se objevují také členové pocházející z Kapitolu, výjimečně i lidé z dalších krajů, kteří do sboru vstupují díky silné touze po slávě nebo jej vnímají jako prostředek k vyrovnání vlastních dluhů. Výcvik probíhá v elitních zařízeních ve druhém kraji. Každý člen sboru se zavazuje k dvacetileté službě, během které nesmí uzavírat sňatky ani zakládat rodiny. Žádný mírotvorce nesmí sloužit ve svém domovském kraji. Toto opatření efektivně brání vzniku osobních vazeb mezi mírotvorci a obyvateli krajů.
V jednotlivých krajích odpovídají za místní posádku velitelé mírotvorců, kteří jsou také zodpovědní za dodržování vládních nařízení. Jejich důslednost při vymáhání zákona se v krajích liší. Tam, kde dochází k častým projevům nespokojenosti, jsou mírotvorci vycvičeni ze dne na den připravit prostranství na veřejné bičování nebo popravu. V jiných krajích místní velitelé přehlížejí drobná provinění výměnou za čerstvou zvěř, alkohol nebo další nedostatkové zboží. Jakákoliv přetrvávající nestabilita však vede k okamžité výměně velitele. Sbor mírotvorců tak zůstává aktivní složkou, bránící rozpadu civilizace.
