Probuzení, smrt a limbo


Z každého snu se člověk dříve nebo později probudí. Důsledky se liší podle toho, jak dobře daný člověk umí se sněním zacházet. Pro běžné spáče znamená probuzení takřka naprosté přetnutí dosavadního snu. Již krátce po probuzení si většinu snu nepamatují, nedokážou se do něj vrátit a cokoli v průběhu snu získali, je až na výjimky nenávratně ztraceno. 

Snoplavci se tomuto efektu dokážou z velké části bránit a velkou část vzpomínek, znalostí a celkově své snové osobnosti si do dalšího snu uchovat. Pro to potřebují jednak výcvik a jednak techniky, které provádí v reálném světě, např. zapisování snů nebo meditace. 

Snoplavci většinou dokážou dobře řídit, kdy se probudí, v některých případech ale může probuzení nastat i proti jejich vůli – nejčastějším případem je snová smrt. Pokud k takové události dojde, ztrácí snoplavecká schopnost udržet si vzpomínky a osobnost z velké části efekt, proto se snové smrti snoplavci snaží vyhnout. 

Probuzení není okamžité. Nejprve se probouzející se osoba propadne do takzvaného limba, mělkého snu na hranici mezi sněním a realitou. Když někdo padne do limba neřízeně (nedobrovolně), bývá zmatený a dezorientovaný a není znám případ, kdy by se snoplavec z limba dostal vlastními silami zpět do snění. Do limba ovšem mohou vstoupit jiní snoplavci, najít ho a zpět do snů ho přivést. Různé skupiny to pro své členy obvykle dělají ze dvou důvodů: jednak aby jim pomohli zachovat si vzpomínky, jednak protože doba, než se dotyčný plně probudí, znovu usne a do snu se vrátí, může být z pohledu osob ve snu velmi dlouhá. 

Jakožto přechodový stav mezi snem a bděním je limbo z celého snění nejblíže realitě. Hlavním důsledkem pro snoplavce je to, že tam nejsou schopni používat většinu svých snových schopností

Konkrétní podoba limba bývá pokaždé jiná, stejně jako doba, kterou v něm člověk stráví před úplným probuzením. Má ovšem své typické projevy, podle kterých ho lze ho od jiných částí snění odlišit. Nejznámějším z nich je přítomnost jednoduchých slaměných panenek